Budoucnost a moje přání

27. dubna 2017 v 12:33 | Kamča |  DIARY, OTHER
"Nevím, co mě baví, nic mě nebaví. Nevím, co chci v životě dělat."
Článek pro ty, kteří taky nevědí. A nebo který už to zjistili a nevědí jak.

Jsem člověk, který si poslední dobou opravdu přeje a kterýmu se sny plní. I ty, který nechce. Jako naposled, když jsem si přála pěknej pevnej zadek (ano, opravdu jsem počítala s tím, že mi ho vesmírná energie vymodeluje mezitím co dojím čokoládu).

Stejně tak bych si přála vědět, co budu v životě dělat. Ono ani není tak důležitý vědět, co chci dělat v celým životě, protože stejně tak, jak se každým dnem vyvíjíme a rosteme nebo klesáme, mění se i naše priority, cíle, zájmy...
Často si představuju, jak už bydlím sama, nebo se svým přítelem. Ranní vstávání do práce a stejně tak společné žití, starost o domácnost, ale taky o výdaje. Vím, že to určitě není jednoduché, ale i když všichni říkají, že se nemám na co těšit a že mi můj věk závidí, já se stejně tak těším. Ne že bych jim nevěřila, jen si myslím, že oni už taky trochu zapomněli na to, jaké to bylo a jak se cítili když jim bylo 15.
Proč to píšu? Protože na to se těším ze všeho nejvíc, až budu mít svůj život. Ale co chci vlastně dělat, co mě baví? Kreslím, občas něco napíšu, ale není nic, v čem bych hodně vynikala a co bych vůbec chtěla dělat celý život. Nějakou chvíli mě to láká jít dělat někam za bar nebo do kavárny, ale co jednou bude dál?
Chtěla bych se i podívat někam do světa, někam kde je teplo, ale co tam?
Nejradši ze všeho bych si zařídila svůj kosmetický salon a prostě takový módní koutek, kam by si za mnou lidé chodili pro rady. Udělala bych si kurz a dala se do toho... a nebo spíš kavárnu?
Mám spoustu nápadů, ale nevím, jak s nimi naložit, ještě k tomu, když zatím nemůžu dělat nic - a tím se dostáváme zpátky k začátku :)
Většina mých myšlenek směřuje právě tímhle směrem. Co se mnou jednou bude, protože bych chtěla, aby na mě rodiče i přítel, kterého mám trochu i za příklad a vzor, byli pyšní a abych za něco opravdu stala a věděla to o sobě. Něco dokázat. Něco, co stojí úsilí.
Moje prozatímní podnikatelské záměry:
  • Od 13ti let jsem začala nakupovat levné oblečení, a tak jsem nafotila různé věci ze sekáče a ty, které už mě nebaví a prodávala jsem je na VotočVohozu. S ucházejícm ziskem :-D
  • Ve 14ti jsem vložila veškeré úsilí do sehnání svojí první brigády - no nakonec se mi povedlo a roznášela jsem letáky pro novou pizzerku. Když se mě ptali, jestli těch 12 000 letáku rovnou vezmu, abych to zvládla, řekla jsem jasněěě. No po pár minutách, co jsem to táhla na autobusovou zastávku ve dvou igelitkách mi to došlo a myslela jsem, že to bude moje smrt. Podruhé už jsem věděla do čeho jdu, ale bohužel me brzy nepotřeboval (celkem 24 000 letáků)
  • Asi tak před mýma patnáctinama jsem se zase hodně vrhla do kreslení a lidem se to většinou i líbilo, a tak jsem prodávala svoje výkresy a portréty na přání a kreslila a kreslila a potom najednou nikdo nic nechtěl.
A tak moje snažení něco kreslit trochu kleslo :)
Ale víte, co me dostane vždycky nejvíc? Když v prodejně oznámim, že mi je 15 let a oni po mě chtějí životopis. Potom řeknu, že jsem v 9.tride a mám smůlu úplně:-D
Občas jsem se přistihla, jak si hraju na hroznýho dospěláka, ale to je asi normální. Podstatný je, že už si to alespoň uvědomuju :-D
A co vy a vaše "podnikání"? Snad se mi jednou bude dařit víc a doufám, že se za pár let u tohohle článku zasměju, protože to trochu vypadá, jako bych si žila v nějaký pohádce :-D
 

Kam dál

Reklama